Barvení vytištěných 3D modelů

Autor: Martin REK

E-mail: seznam.cz

Barvení tanků a dalších vozidel z 3D tiskárny je jedním z nejdůležitějších kroků k tomu, abychom dosáhli víceméně reálného vzhledu a model vypadal jako zmenšenina originálu a na fotce jako skutečný stroj.

V tomto dokumentu se pokusím přiblížit všem, jakým způsobem při barvení postupuji já. Vždy se pokouším co nejvíce snížit náklady, a přitom dosáhnout co nejlepších výsledků. Ne všichni se mnou mohou souhlasit a přiznávám, že moje práce má od profesionálních postupů velice daleko. Nicméně se stále snažím držet myšlenky, že RC model má zejména jezdit a až poté vypadat. Proto to s detaily a zpracováním nepřeháním, zkrátka proto, že by mi bylo líto strávit půl roku barvením a patinováním a potom s modelem narazit do zdi a celou část zničit. Pořád je to "jen" RC model.

Použité metody jsem několik let "piloval" abych dosáhl optimálního poměru ceny, pracnosti a výsledného efektu. Levněji a jednodušeji dosáhnout dobrých výsledků zkrátka nelze, proto žádám, aby nebyl žádný postup vynechán. Zejména aplikace základního nátěru a finálního bezbarvého laku i když se zdají, že mohou být zbytečné a na vzhled nemají tak zásadní vliv, pak mají velký vliv na další aplikované pracovní postupy a např. vzájemná snášenlivost barev by mohla působit potíže.

1. Barva tiskového materiálu

Všechny součásti modelu se vždy snažím tisknout z barev, kterou má i materiál, ze kterého je daná část vyrobena ve skutečnosti. Všechny části, které jsou ve skutečnosti kovové tisknu z filamentu kovové barvy, jako např. korba, věž, rám, blatníky apod. Části, které jsou pryžové/gumové, např. obruče pojezdových kol, tisknu z filamentu černé barvy.

Důvod je jednoduchý, když někde odřu barvu, nevadí mi to, protože odřenina bude vypadat skutečně a nevyleze mi z pod barvy banánová žlutá ani krvavě červená. Nemusím si tedy lámat hlavu s přebarvováním poškozeného místa, a dokonce někdy nějaké odřeniny udělám naschvál, aby model vypadal dobře.

2. Lepení součástí stejné barvy

Předtím, než začnu model barvit, je zapotřebí vždy k sobě slepit součásti, které budou tvořit jeden konstrukční celek a zároveň všechny části, které se budou hýbat anebo budou těžko přístupné na pozdější barvení zatím nechat zvlášť, tj. celou korbu včetně všech jejích součástí slepím dohromady, abych je mohl barvit jako celek. Naopak nebudu lepit a nasazovat kola, lopatu a krumpáč na blatník a poklop, který později chci, aby se dal otvírat a barva mi ho nezalepila. Takže např. kola budu barvit zvlášť a nasazovat později, protože ve chvíli, kdy by byla nasazena už bych je nedokázal nabarvit. To platí i o pásech apod.

3. Broušení a tmelení

Když spojuji dva díly k sobě, může se stát, že je vidět přechod, který tam nemá být. Musím tedy vzít smirkový papír a obrousit přebytek lepidla a hranu která vznikla. Také často přejedu smirkovým papírem celý model, abych trochu srovnal nežádoucí strukturu povrchu a stopy po tisku.

Obrázek ukazuje korbu SdKfz 222, u které jsem přebrousil hrany po lepení a taktéž rovné plochy, kde byly hodně vidět tiskové vrstvy:

Někdy je možné, že místo slepení nejde dobře zabrousit nebo zahladit. V tu chvíli přijde na řadu jemný brousitelný karosářský tmel. Je poměrně laciný a jedna plechovka vydrží na dvacet modelů. Je k sehnání v každém obchodu s barvami. Prodavači stačí říct: "Jemný brousitelný karosářský tmel" a hned bude vědět pro co sáhnout. Doporučuji bez obsahu skelných vláken. Po smíchání, dle návodu k použití, ho pouze nanesu a po vytvrdnutí místo zabrousím jako na obrázcích:

4. Základová barva

Dalším velmi důležitým krokem je aplikace základní barvy. Základní barvou sjednotím celý povrch a připravím ho pro aplikaci dalších nátěrů. Je důležité tento krok nevynechat. Používám na to "Plnič ve spreji". Je to základová barva na karoserie aut, která je speciálně navržená pro dobrou přilnavost, dobrou kryvost a dokonce vyplňuje póry v povrchu a jemné nerovnosti. Když bych tento krok vynechal, tak se nemusí vrchní barva dobře chytat na nepřipravený podklad, povrch bude mít nehezkou strukturu a každá součást může mít pod vrchním nátěrem jiný odstín. Použití plniče je zkrátka zásadní.

Na obrázku je plničem nastříkaná věž a pojezdová kola tanku LT-38:

5. Vrchní barva

Na vrchní barvu vždy používám barvy ve spreji. Na velké plochy se štětec nehodí, protože nechává stopy po tazích a barvení by trvalo velmi dlouho. Barvy ve spreji lze zakoupit v každém hobby marketu nebo obchodu s barvami. Používám téměř výhradně barvy akrylové podobné těm, které používají sprejeři na graffiti. Na tento krok nepoužívám modelářské barvy, protože vzhledem k velikosti modelů bych jich spotřeboval hodně a modelářské barvy jsou zkrátka příliš drahé. Teď už jen stačí vybrat správný odstín.

Pokud chci mít na modelu jednobarevnou kamufláž, je výběr odstínu jasný. Pokud však chci vícebarevnou kamufláž vyberu vždy barvu, která by se dala považovat za podkladovou a různé fleky a čáry jsou namalovány na ní. Pokud mají na vozidle všechny barvy kamufláže přibližně stejný podíl, vždy nastříkám model tím nejsvětlejším odstínem, který se na kamuflážním schématu nachází, protože překrýt světlou barvu tmavým flekem je snazší než tmavou barvu světlým flekem.

Pokud chci udělat kamuflážní schéma jako na obrázku vlevo dole, nastříkám model pískovou barvou na kterou následně nanesu pruhy zelené a hnědé.

Pokud chci udělat kamuflážní schéma jako na obrázku vpravo dole, zvolím jako základ žlutou, která má stejný podíl jako ostatní barvy, ale je nejsvětlejší a půjde dobře překrýt tmavšími odstíny.

Modely nastříkané první vrchní barvou. Písková žlutá na SdKfz 222 a základní žlutá na LT-38.

6. Kamufláž

V případě pouze jednobarevné kamufláže, kdy bude celé vozidlo zelené nebo např. šedé, končí tímto krokem základní barvení. Pokud dělám vícebarevnou kamufláž, nyní začnu nanášet další barvy. Při tvorbě kamuflážního vzoru se mi nejvíce osvědčily modelářské akrylové barvy tamiya.

Tyto barvy lze nanášet štětcem nebo nástřikem. Jsou dostupné v každém modelářském obchodě nebo na internetu. Nejprve si vyberu, jakou metodou budu barvu nanášet. Pokud daný kamuflážní nátěr má jemné přechody a mám airbrush stříkací pistoli pak je volba jasná a budu postupovat jako na obrázku. Nejprve jeden odstín, poté odstín druhý.

Většina modelářů k dispozici airbrush nemá a většina kamuflážních vzorů nemá jemné přechody ale ostré hrany mezi odstíny barev. Tudíž pro barvení používám štětec. Podobně jako u stříkání nejprve nanesu kamuflážní fleky jednoho odstínu a poté druhého.

7. Nápisy, obtisky a nálepky

V tento okamžik je možné, na model dát různé nápisy, symboly, loga, značky, obtisky a samolepky. Osobně vše natírám štětcem. Pokud máte nějaké nálepky a obtisky můžete je nalepit taktéž.

8. Bezbarvý lak

Posledním velmi důležitým krokem je zafixování celého modelu bezbarvým lakem.

Bezbarvý lak opět sjednotí celý povrch. Každou vrstvu barvy a každý flek na kamufláži mohl být nanášen jinou barvou, jiným postupem a výsledný povrch nemusí být jednolitý a může vypadat špatně.

Po aplikaci bezbarvého laku bude povrch celého modelu stejný, stejně se lesknout a přechody mezi barvami nebudou znatelné. Taktéž bezbarvý lak ochrání barvy proti odírání a zafixuje je pro další postupy. Taktéž zafixuje nápisy, obtisky a samolepky na povrchu.

Bezbarvý lak je krok, který je velmi důležité nevynechat.

Já používám výhradně matné akrylové bezbarvé laky ve spreji. Nejsou drahé a jeden sprej vyjde na přibližně jeden model. Jsou k dostání opět v jakémkoliv hobby obchodě nebo obchodě s barvami.

S výběrem jistě pomůže obsluha v obchodě. Jen zdůrazňuji, že se musí jednat o akrylový lak.

Tímto je základní část u konce. Model je nabarvený a určitě se skvěle povedl.

Aby model nevypadal jako když zrovna vyjel z výrobního pásu, ale jako, že už má odježděno pár kilometrů, nebo vybojováno pár bitev, můžeme se přesunout na další krok, ale není to nutné.

Patinování – ostaření modelu

Patinování je proces, při kterém model dostává zejména duši a přestává být hračkou, ale skutečnou zmenšeninou reálného stroje. Pokud nám model začne trochu rezivět, bude špinavý a odřený, bude vypadat, že zažil již několik sovětských ofenziv, a ne jako muzejní kousek nebo hračka v dětském pokojíčku.

Patinování samo o sobě je věda a existuje mnoho desítek publikací a celých knih o tom, jak se má patinování provádět. Mistři patinování stráví nad modelem měsíce. Mezi mistry se rozhodně neřadím a ani to nemám v plánu. Pro RC model mě osobně bohatě stačí pár jednoduchých postupů, které provádím.

1. Chipping - odřeniny

Prvním krokem je kreslení škrábanců a odřenin.

Nejsnadnější možností je, pokud jste vytiskli součásti z materiálů správné barvy, ho normálně odřít. Pokud blatník, který je ve skutečnosti plechový, je vytištěný z filamentu kovové barvy mohu ho lehce smirkovým papírem, nebo nožem na několika místech odřít. Nemusím škrábat až na plast, jemné škrábance jen lehce zesvětlí barvu, střední půjdou do základové barvy a hluboké až na "kov". Pro dobrý efekt je potřeba je nakombinovat ať nejsou všechny jen na kov, ale různorodé, jako u skutečného vozidla.

Další oděrky udělám vždy barvou. Používám k tomu tmavě kovové odstíny akrylových barev tamiya, která jsem zmínil předtím. Vezmu utržený kousek houbičky na nádobí, namočím do barvy, zmáčknu o kus papíru abych vytlačil přebytek barvy a pak jemným přiložením/ přimáčknutím na model dělám nepravidelné tečky odřenin.

Ale pozor!!!! Méně je více! Je potřeba to nepřehnat a odřenin udělat skutečně jen pomálu. Doporučuji předtím shlédnout fotografie bojových vozidel skutečně v boji poškozených a opotřebovaných. Taktéž je dobré se zamyslet, kde budu odřeniny dělat. Na schůdcích nebo blatnících bude rozhodně mnohem více odřenin než na vrchní části korby, kanónu apod.

Chipping můžu taktéž provádět jemným štětcem apod. Po provedení této metody je zapotřebí celý model zafixovat bezbarvým akrylovým lakem.

2. Wash/stínování

Pro vystínování modelu je nutné, aby celý model byl zafixován dobře vyschlým akrylovým bezbarvým lakem, tak jako popisuji výše.

Celý tento proces spočívá v tom, že části modelu postupně potírám naředěnou barvou, kterou poté ještě za mokra setřu hadříkem a barva mi zůstane ve spárách, hranách a dalších místech. Zároveň přidá efekt stárnutí nátěru.

Nejvíce se mi pro tento postup osvědčily olejové barvy Umton. Černá s trochou hnědé, lehce zředěné terpentýnem nebo obyčejným lihem. Vše se dá koupit v uměleckých potřebách nebo v papírnictví. Vyzkoušejte obě varianty, líh nebo terpentýn a uvidíte, která vám bude vyhovovat více.

Vlevo olejová barva a vpravo terpentýnový olej:

Malé množství rozmíchám ve skleničce, nebo lépe v "panáku" a natírám tvrdým štětcem na model.

Dělám to po částech, abych stihnul směs setřít, než uschne. Jakmile část natřu, hadříkem napnutým přes prst opatrně stírám z velkých a vystouplých ploch, aby směs zůstala ve spárách, štěrbinách, rozích a záhybech.

Opět opakuji, že model musí být předtím nastříkán bezbarvým akrylovým lakem, který je nejméně jeden den pořádně proschlý. Pokud bude lak chybět, nebude proschlý, pak stíráním hadříkem setřu i barvu, nebo mi jí terpentýn naruší. Pokud nebude lak akrylový, pak mi ho může terpentýn rozpouštět.

Pár fotek s aplikací směsi:

Jakmile mám celý díl hotový, je zapotřebí ho nejméně dva dny nechat proschnout, protože terpentýnový olej neschne tak rychle jako akrylové nebo syntetické barvy.

Když je hotovo, a model nejméně dva dny proschnul, celý ho přestříkám bezbarvým akrylovým matným lakem. Výsledný efekt vypadá velmi dobře:

3. Opětovný Chipping

Stínováním mi vždy část škrábanců a odřenin zajde tak, že nejsou příliš vidět nebo zaniknou úplně. Jelikož stínování simuluje stárnutí modelu, pokud udělám chipping ještě jednou, udělám do modelu škrábance, které jsou novější než předchozí a taktéž tak vypadají. Doporučuji udělat chipping ještě jednou na některých místech. Opět je zapotřebí to nepřehánět.

4. Dry-brush

Metodou suchého štětce můžu zesvětlit hrany některých částí. Zejména kovové povrchy, které nejsou natřené barvou nebo mají mít čistě kovový nádech.

Nejprve celou část natřu černou barvou a nechám pořádně vyschnout. Poté jemný štětec pouze po konečky namočím do stříbřenky a lehce vytřu do papíru. Hned poté celý model lehce přejedu tímto štětcem, jako bych nanášel pudr. Výsledkem bude, že se stříbřenka zachytí pouze na hranách dílu.

Kovový nádech pomocí Dry-brush u tankového zvedáku:

5. Detaily

S dalšími detaily už pomůže pouze vaše fantazie. Například očouzená koncovka výfuku je nanesená skutečnými sazemi z krbu a poté nastříkána bezbarvým lakem, který saze zafixuje a zařídí, aby nešpinily. O rezavá místa se postará trocha hnědé barvy nebo hnědé olejovky. Zaprášená místa jsou zanesená skutečným prachem a zafixovaná bezbarvým lakem. Bahno je jednoduše smíchaná směs jemné přesyté hlíny ze zahrady s lepidlem na dřevo. Stačí jenom trocha představivosti a mnoho detailů celý model krásně oživí.

6. Barvení pásů

Barvení pásů je nejsnazší část celé stavby. Vždy tisknu pásy z ocelově šedé nebo stříbrné barvy filamentu. U pásů je to mnohem důležitější než kdekoliv jinde. Pásy totiž nejvíce podléhají opotřebení a nejvíce se při jízdě obrušují. A je žádoucí, aby pod odřenou barvou vylezla ven kovově šedá, než například modrá apod. Po vytisknutí jednoduše články sestavím a spojím a vcelku je lehce nastříkám tmavě hnědou barvou, ideálně matnou, popř. následně přestříkám matným lakem. Tmavě hnědý odstín vypadá jako koroze a špína dohromady. Poté se stačí párkrát projet venku po hlíně a hrany pásů se obrousí a skutečná špína udělá zbytek. Pokud v průběhu provozování nějaký článek praskne a je třeba jej vyměnit, vůbec není na škodu a přebarvit jiným odstínem hnědé. Pás pak nebude jednolitý a bude to vypadat, že byl v bojových podmínkách opravován.

Příklad barvení francouzské "Želví" kamufláže na tank Renault FT-17

1. Vytisknutí z filamentu kovové barvy a slepení a sestavení součástí, které budou mít stejnou barvu a bude snadné je společně nabarvit.

2. Nastříkání základového nátěru plničem

3. Nástřik základním odstínem vrchní barvy - pojezdové ústrojí a napínání kol stříkám zvlášť. Když bych ho namontoval, nebylo by možné jej následně nabarvit.